Možná tě překvapuje, že tohle místo patří člověku, který ještě žije. Ale věř mi – má to svůj důvod.

Tohle není klasický hrob. Je to připomínka toho, že smrt není konec, ale jen další kapitola. A že není třeba se jí bát. Tohle místo jsem si založil za života, s nadhledem a s vědomím, že konec přijde. Ale také s humorem – protože i to, co vypadá vážně, může mít nadsázku a lidskost.

Věřím, že je lepší se se smrtí sžít dřív, než nás k tomu donutí život. Připravit se, usmířit se s ní, mít svoje místo. Ne jako výstřelek, ale jako projev klidu, svobody a smíření. A taky trochu jako fór – protože přiznejme si, kdo z nás by nechtěl mít poslední slovo ještě před koncem?

Pro mou rodinu a blízké tohle místo není náhlý šok, který vznikne až po smrti. Je to součást mého života, stejně jako byl on. A až přijde čas, zůstane tady malý kousek mě – nejen symbolicky, ale i fyzicky. V urně, kterou právě vidíš, bude jednou malá část mého popela. Většina bude rozptýlena, jak si přeji – ale tohle místo zůstane. Jako vzpomínka, jako smíření, jako příběh.

A kdo ví – třeba z toho bude nový trend. Mít svůj vlastní hrob ještě za života. Ne proto, že chceme umřít. Ale proto, že si vážíme života.